O slovníkuAparát a literaturaHeslářRejstřík podob afixů
Aparát a literatura

Slovníček termínů

ablaut – různé stupně vokálu v kořeni slova (základní bere, výbor – zdloužený vybírat – redukovaný bral)

adaptace; adaptovanost – změny formy při přejímání slov, které cizí slovo přibližují slovům domácím; stav přiblíženosti přejatého slova domácím slovům

alolex – slovo téhož významu, ztvárněné variantním sufixem nebo variantním souborem koncovek (teninký/tenounký; okurek/okurka)

apelativum – podstatné jméno obecné, neoznačující konkrétní entitu (pes); opakem je proprium čili vlastní jméno (Alík)

augmentace – zveličení, vytvoření augmentativa

augmentativum – jméno zveličelé jako opak zdrobnělého: chlapák, psisko

blending – spojování slov pomocí jejich společných hlásek/písmen (smog: smoke + fog; pidivadlo: pidi + divadlo)

cirkumfixace – obecně: současné připojení prefixu a sufixu; o pojetí v tomto slovníku viz část 2.3

deadjektivní – utvořený od adjektiva; srov. deadjektivum

deadjektivum – slovo utvořené od adjektiva (nový → novost, novota, nově, obnovit)

denotát – to, co je znakem/slovem označováno po věcné stránce

deprefixace – odstranění prefixu (policie vyšetřuje → šetří)

derivační kompozitum –slovo utvořené zároveň skládáním i afixem (dřevorub-ec ← rubá dřevo; vysokotlak-ý ← vysoký tlak)

desufixace – odstranění sufixu (jelimánek → jeliman)

desubstantivní – utvořený od substantiva; srov. desubstantivum

desubstantivum – slovo utvořené od substantiva (škola → školní, školák, školit, před-
školní)

determinační kompozitum – složené slovo, kde druhý člen je blíže určen prvním (maloodběratel je odběratel v malém); srov. koordinační kompozitum

deverbativní – utvořený od slovesa; srov. deverbativum

deverbativum – slovo utvořené od slovesa (hráthrající, hrací, hraný, hráč, hrávat ...)

eufemismus – slovo užívané pro zjemnění (zesnul m. zemřel)

extrafix – morfém stojící mimo slovo, do jehož stavby patří (si v zaplavat si)

finála – koncové písmeno

fonotaktika – pravidla řazení hlásek ve slově

fundace – vztah, při kterém se odvozené slovo formálně zakládá na slově základovém, např. zásobova-tel na slovesu zásob-ova-t; srov. motivace

gemináta – zdvojená souhláska (interrupce)

hapax legomenon – („co se čte jednou“) slovo, které má v příslušném korpusu jediný výskyt

homomorfie – stejnotvarost, shoda formy

hydronymum – vlastní jméno vodního toku nebo plochy (Svitava)

hypokoristikon/hypokoristikum – domácká, obvykle expresivní podoba jména (Janinka, Evuš)

idiom – výraz s takovým významem, že ho nelze vyvodit z jeho částí (španělský ptáček není ani španělský, ani ptáček; nadělit neznamená na- + -dělit)

imperfektivum – nedokonavé sloveso (nést)

individuace – pojmenování jedince na základě množiny, ke které přísluší (chasa → chasník, gang → gangster)

kalkování – nápodoba stavby cizího pojmenování s využitím domácího materiálu (sub-stant-ivum → jméno pod-stat-né)

kolektivum – jméno hromadné (žactvo ,úhrn žáků‘)

komparativ – druhý stupeň adjektiv a adverbií (mladší; úspěšněji)

komponent – stavební prvek účastný při kompozici čili skládání slov (kamenosochař: kameno-, -sochař)

konekt – spojovací prvek, který nemá vliv na význam

konkurent – konkurující jazykový prostředek

koordinační kompozitum – složené slovo, jehož části jsou rovnocenné (zelenomodrý); srov. determinační kompozitum

lemma – tvar slova reprezentující všechny ostatní tvary; v běžných slovnících je jím tučně tištěné první slovo hesla, v korpusu jde o automaticky přiřazený základní tvar (např. letět k tvarům letíme, letěli, leť)

modifikace – změna lexikálního významu nepostihující podstatu (i mrkv-ička je mrkev čili jde o modifikaci, ale vytvoření adjektiva mrkvovitý je už změna zvaná mutace)

momentánní sloveso – sloveso označující bodové proběhnutí děje „v jednom momentu“: pípnout pípat)

motivace – vztah, při kterém význam odvozeného slova (úplně/zčásti) vychází z vý­znamu slova základového: např. zásobovatel je ten, kdo zásobuje; srov. fundace

mutace – zásadní změna lexikálního významu při utvoření slova (např. zmrzlina jako „věc“ → zmrzlinář jako osoba); srov. modifikace

neuzuální výraz – výraz (běžně/obvykle) neužívaný

nt-kmen – označení skupiny staroslověnských souhláskových kmenů reprezentovaných vzorem kurę, kuręte [kurente], jehož následovníkem je dnešní český vzor kuře, kuřete

nt-participium – souborné označení trpných příčestí se sufixem -n- (oholen) nebo -t- (umyt)

okazionalismus – příležitostně utvořené slovo, nepociťuje se jako běžné

perfektivum – dokonavé sloveso (přinést)

perintegrace – posun v chápání hranic částí slova (pův. ovce se ob-ahní → o-bahní)

pozitiv – první stupeň adjektiv a adverbií (mladý; úspěšně)

predikativum – příslovce užívané v přísudku, např. (je) nutno

prefigované slovo – slovo s prefixem

proprium – vlastní jméno: Most, Blanice, Skuhravý, Alík

pseudodeminutivum – zdrobnělina formou, ne však významem (hodinová ručička)

resufixace – odsunutí sufixu a jeho náhrada jiným (básn-ík → básn-ířka)

rezultativum – slovesný tvar vyjadřující výsledný stav (uvařeno v konstrukcích typu je/máme uvařeno)

rezultativní adjektivum – adjektivum vyjadřující výsledný stav (solený)

sekundární imperfektivum – nedokonavé sloveso vytvořené z dokonavého, které vzniklo z nedokonavého; např. v řadě číst ned. → načíst dok. → načítat ned. je sekundárním imperfektivem načítat

sém – významový rys, prvek lexikálního významu

slovotvorný typ – v dokulilovském pojetí třída slov s týmž obecným významem tvořená týmž prostředkem od téhož druhu slov (např. názvy vlastností tvořené od adjektiv sufixem -ost)

substandardní – z nižší stylové vrstvy, než jsou neutrální jazykové prostředky chápané jako standard

superlativ – třetí stupeň adjektiv a adverbií (nejstarší; nejsrdečněji)

supletivismus – nahrazování neexistujících tvarů tvary jiného slova (k dobrý komparativ lepší) nebo tvary od jiného kořene (k jít činné příčestí šel)

synchronní – odpovídající pohledu dnešního uživatele jazyka22

toponymum – vlastní jméno místa (Hořice)

univerbát – slovo vzniklé univerbizací (viz tam)

univerbizace – vznik jednoslovného pojmenování z víceslovného (stavební spoření → stavebko)

úzus – (běžné/obvyklé) užívání jazykových prostředků

22    Pojem nutně zavádí objektivně neproveditelné, podle vlastních představ prováděné průměrování: vždyť jiný je pohled právě dostudovaného 17letého nositele titulu DiS. v některém z dovednostních oborů, který téměř nic nepřečetl, jiný je pohled 77letého lingvisty s celoživotní praxí (a i tam jsou velké rozdíly podle oborů). Podobných, byť jemnějších rozdílů si lze představit mnoho.

Poslední aktualizace obsahu webu:   30 1 2017