O slovníkuAparát a literaturaHeslářRejstřík podob afixů
Heslo 389/1091
Heslář
-isko 
 
 
 

Stavba: -is()k(o), kde () reprezentuje vkladné -e- (středisek), (o) reprezentuje soubor koncovek vzoru město.


Sufix se připojuje k substantivům, slovesům a adjektivům. Jména odvozená I. ze substantiv pojmenovávají: (1) místo, a to (1a) místo, kde se něco nachází (surovina, materiál, typ půdy aj.): bahnisko bahno; rumisko rum; rašelinisko rašelina; nebo (1b) místo vyhrazené pro nějakou činnost: pastvisko pastva. V několika případech se názvy míst významově motivované substantivy formálně opírají o adjektiva se sufixem -ový: hrachoviskohrachový. Důvodem adjektivní fundace bývá snaha vyhnout se jinak pravidelným hláskovým alternacím (srov. štěrkovisko, nikoli *štěrčisko; podobně též vřesovisko, vrchovisko, firnovisko). Významově jsou však i tyto deriváty motivovány příslušnými substantivy (štěrkovisko ← štěrk), a lze proto připustit i alternativní slovotvornou analýzu a příslušné deriváty hodnotit jako odvozené od substantiva rozšířeným sufixem -ovisko. V několika případech jsou doloženy obě varianty: rumisko i rumovisko, močálisko i močálovisko. Varianta -ovisko se vyčleňuje jednoznačně (bez možnosti adjektivní fundace) u derivátu letovisko ,místo vhodné k letnímu pobytu‘. Dnes slovotvorně neprůhledné strnisko souvisí etymologicky patrně se jmény stéblo a trn. Významově specifické je slovo ohnisko, pojímané metaforicky buď jako ,bod, jímž po lomu nebo odrazu procházejí paprsky rovnoběžné s hlavní osou čočky nebo zrcadla‘, nebo jako ,místo, ze kterého se něco šíří‘: ohnisko nákazy, požáru apod. Derivát středisko (← střed) označuje místo (město, oblast, instituci), kde se soustřeďuje nějaká lidská činnost.


Druhou významovou skupinu slov odvozených od substantiv tvoří (2) expresivní modifikáty názvů (2a) osob: chlapisko (← chlap), sedlačisko, ševčisko, dobračisko, obřisko; (2b) zvířat: psisko (← pes), vrabčisko, slonisko, vlčisko; (2c) rostlin: dubisko (← dub), stromisko, vrbisko; (2d) částí těla: ušisko (← ucho), zubisko, očisko, vousisko; (2e) neživých objektů: skalisko (← skála), kamenisko. Původní augmentativní příznak sufixu -isko, pociťovaný v moravských nářečích (chlapisko ,silný chlap‘; dračisko ‚velký drak‘), se během vývoje přehodnocoval; dnes má augmentativní či pejorativní příznak jen část těchto derivátů (chlapisko, psisko, ušisko), u jiných může být pociťován naopak až příznak deminutivnosti (čertisko, klučisko, vrabčisko).


Nečetná jména odvozená II. od sloves pojmenovávají (3) místo, kde probíhá nějaký děj. Sufix se připojuje zpravidla (a) k slovesnému základu bez kmenotvorné přípony (bydlisko, rodisko, zbořisko), u sloves s infinitivním kmenem -ova- se sufix připíná (b) k infinitivnímu kmeni redukovanému o koncovou samohlásku (zimovisko). U derivátu třasovisko ,místo s třesoucí se bažinatou půdou‘ se vyčleňuje rozšířená varianta sufixu -ovisko. Jména stavenisko, spálenisko, oranisko jsou fundována (c) pasivními participii sloves (event. slovesnými adjektivy na -ný).


Deverbativa hledisko, stanovisko, východisko, která patří mezi nejfrekventovanější deriváty se sufixem -isko vůbec, se užívají ve (4) významu abstraktním či metaforickém, což je odlišuje od jejich slovotvorných protějšků derivovaných etymologicky blízkým sufixem ► -iště. Rozdíl mezi deriváty se sufixy -isko-iště je buď (a) jen stylový, přičemž místní jména se sufixem -isko jsou dnes hodnocena jako zastarávající či teritoriálně omezená − typická pro moravskou jazykovou oblast (rodisko, oranisko, stavenisko), nebo jako výrazy odborné (slanisko, bahnisko); jindy jde o rozdíl (b) věcný, přičemž deriváty se sufixem -iště mívají význam konkrétní (hlediště ,prostor pro diváky‘: divadelní hlediště; stanoviště ,vymezené místo, kde někdo nebo něco stojí, koná nějakou činnost apod.‘: stanoviště taxíků), deriváty se sufixem -isko naopak význam abstraktní nebo metaforický (hledisko ,zřetel, úhel pohledu‘: hledisko umělecké, odborné aj.; stanovisko ,postoj k něčemu, názor na něco‘: stanovisko kritické, odmítavé). V případech takovéto významové specifikace (ohnisko, ložisko, stanovisko, východisko) nebo v případech, kdy derivační protějšek se sufixem -iště v češtině chybí (letovisko, středisko), jsou deriváty se sufixem -isko plně spisovné a stylově neutrální. Všechny ostatní deriváty se sufixem -isko jsou stylově příznakové, expresivní, časově či teritoriálně omezené (nářeční, zastarávající).


III. Od adjektiv je odvozeno jen několik (5) názvů nositelů vlastnosti, a to (5a) názvů míst podle charakteristické vlastnosti: mokřisko (← mokrý), slanisko (← slaný); (5b) názvů osob podle charakteristické vlastnosti: dobrotisko (← dobrotivý, s možnou sekundární motivací substantivem dobrota); (5c) názvů rostlin podle charakteristické vlastnosti: zelenisko (← zelený).


Sufix -isko se zřetelně vyčleňuje v několika (6) vlastních místních a pomístních jménech: Dvořisko, Hradisko, Hutisko, Strnisko, Sedlisko, majících původ v odpovídajících (dnes již často jinak neuzuálních, zastaralých) místních apelativech (dvořisko ,dvorek‘; strnisko ,pole po sklizni‘;154 hradisko ,místo, kde stával hrad‘; sedlisko ,selská usedlost‘) a (7) osobních vlastních jménech (příjmeních), moravských nebo slovenských, odvozených od jmen křestních: Jakubisko, Michalisko, Jančisko, Petrisko, Štefanisko.


Při odvozování sufixem -isko dochází k některým hláskovým změnám. Pravidelně alternují souhlásky c/č (vrabec → vrabčisko), ch/š (ucho → ušisko), k/č (kluk → klučisko); r/ř (mokrý → mokřisko). Nedůsledně dochází k alternacím kmenových samohlásek, především ke krácení (skála → skalisko) a k dloužení vokálů v prefixu deverbativ (vycházet → východisko).


SYN2010

Dotaz [(lemma=.*isko) & (tag=N.*)] dává celkem 63 lemmat, z toho relevantních 55 lem­mat. Z frekvenčních pásem: 1 nad 10.000 dokladů, 5 nad 1.000 dokladů, 8 v intervalu 100 až 1.000 dokladů, 11 po 1 dokladu.

20 lemmat s nejvyšším počtem dokladů: hledisko (↖4) 11.366, středisko (↖1) 6.746, stanovisko (↖4) 3.859, východisko (↖4) 1.665, ložisko (↖4) 1.461, ohnisko (↖1) 596, letovisko (↖1) 554, skalisko (↖2) 514, křovisko (↖2) 180, psisko (↖2) 115, Jakubisko (↖7) 109, Hradisko (↖6) 73, strnisko (↖1) 43, slanisko (↖5) 38, hradisko, (↖1) 29, bahnisko (↖1) 28, pastvisko (↖1) 19, dubisko (↖2) 19, vousisko (↖2) 18, ušisko (↖2) 17.

Z dalších: oranisko (↖3) 7, mokřisko (↖5) 8.


Sufix -isko se vyčleňuje i u substantiva přízvisko („přidané jméno“, tj. jméno přidané jako doplněk k osobnímu jménu; 147 výskytů v SYN2010), utvořeného buď reprefixací deverbativa názvisko (,název, jméno‘ a to od nazvat ,dát jméno, pojmenovat‘), nebo cirkumfixem pří- - isko ze slovesa zvát ,dávat jméno, pojmenovávat‘.

JB

154   Viz „ -iště, pozn. na konci hesla.

Heslo 389/1091
Poslední aktualizace obsahu webu:   30 1 2017