O slovníkuAparát a literaturaHeslářRejstřík podob afixů
Heslo 20/1097
Heslář
-ák 
 
 
 

Stavba: -ák(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru pán nebo hrad. Odvozovací základy jsou české i přejaté, obvykle jednoduché, vzácně složené.



I. Odvozování ze substantiv


Takto tvořené (1) názvy osob obvykle vyjadřují (1a) prostorovou souvislost, příslušnost ke skupině nebo jinou věcnou souvztažnost s jevem, který pojmenovává základové slovo: školák, parťák, pytlák, křižák, pošťák, lesák, kulisák, tramvaják, světák, křovák, levičák, vidlák, žoldák, zbrojovák, tatrovák, ovčák (pasák ovcí). Tato souvislost může být již mírně zastřena: rošťák, voják. Z obecných jmen tohoto typu, často již zaniklých, vzešla řada příjmení: Dvořák, Horák, Skalák, Rybák, Vodák, Křižák. Pravidelně jsou příponou -ák tvořena (1b) jména obyvatelská: Žižkovák, Kladeňák, Ostravák, Hanák, Slovák, Polák, Rakušák; přitom slovotvorné varianty s příponou -an (pokud existují) jsou vnímány jako stylově vyšší. Jestliže jsou neutrální/oficiální obyvatelská jména bezpříponová (Rus, Prus, Čech), jsou odvozeniny s příponou -ák pejorativní, srov. část (5) tohoto hesla. Omezené je tvoření (2) názvů zvířat, zčásti i terminologické platnosti, podle podobných souvztažností nebo výrazného znaku: vlčák (psí plemeno podobné vlku), ovčák (psí plemeno určené k hlídání ovcí), ušák (zajíc/králík), ořešák, plameňák, bahňák, rybák, lžičák (ptáci), vidlák (srnec, řidčeji jelen se dvěma hroty na každém z parohů, resp. alespoň na jednom: nepravidelný vidlák). Analogicky je utvořeno pojmenování fiktivního živočicha ropák (podle zdroje obživy). Přípona -ák slouží také k (3) přechylování názvů zvířat a osob, jejichž základní podoba je rodu ženského, výjimečně středního: lišák, labuťák, myšák, žabák, opičák, veverčák, morčák, čivavák, agamák (v chovatelském prostředí mají pojmenování neběžných živočichů platnost profesionalismů), ale i husák vedle houser, expresivně kočičák vedle kocour; naopak terminologickou platnost má rodové jméno pěvce pěnkavák (sněžný). Z potřeby vytvořit mužský protějšek jména ženského či středního rodu pro označení osoby jsou tak odvozena i slova sviňák, prasák, čuňák. Za druhotná považujeme i označení osob typu mažoreťák mažoretka, baleťák baletka, vědmák vědma, přadlák přadlena, pradlák pradlena a označení postav člověku podobných: smrťák smrtka/smrt, jeziňák jezinka. Podobně jsou tvořena některá mužská příjmení, ať už ze jmen obecných, nebo vlastních: Sovák, Marušák Maruška, Babák babka/baba nebo baba babicí ,porodní bába‘.16


Nepočetná a značně různorodá je skupina (4) názvů objektů v širokém smyslu, převážně materiální povahy, tvořených dílem i z víceslovných pojmenování: bramborák, uhlák, šroťák, důchoďák, dráťák, kovák, opušťák, bodlákbodlo, ořešák – strom, zemák – brambor; z vlastního jména je odvozeno např. označení kabátu montgomerák Montgomery. Přípona -ák slouží rovněž k tvoření (5) slov zveličujících (augmentativ), poukazujících k neobvyklé velikosti označovaného jevu, nebo častěji vyjadřujících jeho negativní (vzácně i kladné) hodnocení: chlapák, židák, fízlák, zeťák, auťák, panák, šutrák, stovák, klíšťák, soják, kosák, vrabčák, čmelák, hlísták, Goťák. Za augmentativa považujeme i obyvatelská jména Rusák, Prušák, Bosňák, Bavorák, Čechák, Sudeťák, Tyrolák, často v této platnosti psaná s malými písmeny – srov. bod (1) v tomto hesle. Označení Španělák, kde má sufix platnost jen (5a) modifikační, bylo využito pro označení protifašistického dobrovolníka v rámci internacionální pomoci při občanské válce ve Španělsku (1936–39). Modifikována bývají také vlastní jména osob, popř. je tento typ odvozenin dochován v příjmeních: Honzák, Tomašák, Martinák, Ondrák/Vondrák, Jindrák, Jurák, Kubák, Michalák, Bartošák, Jandák, Knížák, Mužák, Synák, Husák. V případě jednoslabičných slov lze uvažovat o tom, že přípona -ák není primárně zveličující, ale slouží k rozšíření slovní formy na dvouslabičnou, pro češtinu vhodnější: kosák, zeťák, Goťák ← kos, zeť, Gott (srov. kočka kot ► -ka). Táž přípona slouží naopak i při (6) mechanickém krácení podstatných jmen mužského rodu a zařazení zkráceniny ke skloňovacímu typu – časák, kilák, cenťák, foťák, děják, zemák, příroďák, koupák, biják, staďák, profák, smeťák, papírák, reprák, cvičák, herák, pasťák (← pastýř: výchovný ústav U dobrého pastýře, Praha, od pol. 19. stol.). Obdobně se užívá při tvoření (7) názvů příslušníků skupin ze zkratek a zkratkových slov – gestapák, esesák, estébák, esenbák, ódéesák, jezeďák, socdemák, famák, umprumák, péesák, tirák, ajťák – a při (8) adaptaci slov přejatých tuňák, pašerák, hasák, šperhák, ajznboňák, puclák, mariňák, mindrák, složitěji, od rozšířeného slovotvorného základu např. raťafák ← něm.
Rattler).



II. Odvozování z adjektiv


(9) Názvy osob jsou motivovány výraznou vlastností označenou základovým přídavným jménem; tvoří se někdy resufixací: chudák, bídák, hlupák, bouřlivák, pěšák, dospělák, silák, darebák, sympaťák, ubožák, chytrák, hnusák, cizák, drsňák, předák, zadák, nezdvořák, blonďák, fešák. Některá obecná jména tohoto typu jsou dnes doložena pouze ve funkci příjmení: Vlasák, Červeňák, Bělák, Zeleňák, Vostřák, Horňák. Na podobné motivaci jsou založeny jednak (10) názvy zvířat, i fiktivních: divočák, tučňák, březňák, bouřňák, hnědák, sivák, šedák, ryzák, ohnivák, s resufixací grošovatý → grošák, jednak značně různorodé (11) názvy objektů v širokém smyslu, z nichž u mnohých bylo základové adjektivum resufixováno: špičák, zimák, severák, zlaťák, měďák, širák, masák, dřevák, šišák. Přípona -ák je hojně využívána při (12) univerbizaci, tj. zjednoslovnění víceslovných pojmenování, jejichž druhá část je obvykle rodu mužského, ojediněle rodu středního; jejich první část se zpravidla resufixuje nebo dokonce mechanicky krátí: panelák, náklaďák, obývák, děcák, doják (← dojemný film apod.), oidipák, vlašák, slepák, celovečerák, koncentrák, nároďák, věžák, spacák, svařák, řidičák, palčák, metrák, francouzák, činžák, nafťák, železňák, uherák, pérák, osobák, obvoďák, výzkumák, žebřiňák. Tímto způsobem jsou zjednoslovňována i víceslovná vlastní jména: Václavák, Staromák, Hlavák, Karlák, Činoherák.



III. Odvozování ze sloves


Ze sloves nedokonavého vidu jsou odvozeny (13) názvy osob: divák, zpěvák, rodák, zabiják, nekuřák, žebrák, pasák, honák, feťák, šmírák, chmaták, syčák včetně vlastních jmen – Svěrák, Klusák, Česák, Hudák, Bečák; (14) názvy věcí, často prostředků včetně částí těla: padák, škrabák, mrazák, svěrák, větrák, bublák, držák, strašák, hořák, kluzák, plachťák, plovák, liják, tahák, bolák, tesák, zobák, kejhák, ukazovák, čumák, řezák, sosák, chechták, čvaňhák; (15) názvy zvířat, rostlin a hub různé stylové platnosti, tj. včetně termínů: klusák, hnilák (rostlina), oslizák (citrusovitý strom a jeho plod), modrák (houba, lid.), hvízdák, moták (ptáci).



IV. Odvozování z dalších slovních druhů a z více slov


Příponou -ák je z číslovkových základů, resp. ze základů s číslovkovým komponentem odvozována různorodá skupina slov s omezeným počtem reprezentantů. Z číslovek souborových jsou tvořeny (16) názvy jelenů a srnců podle členitosti paroží (mají základ vždy v číslovkách sudých): šesterák, osmerák, desaterák, šestnácterák a jim podobné názvy vícekmenných stromů (i z číslovek lichých): dvoják, troják. Z číslovek základních a zlomkových se odvozují (17) názvy mincí: pěťák, šesták, čtvrťák, deseťák, dvaceťák. Základ v číslovkách řadových mají (18) označení žáků a studentů podle ročníku, popř. samotných ročníků školní docházky: prvňák/prvák, čtvrťák, osmák. Stejnou formu s omezením na nízké hodnoty mají i názvy nápojů podle četnosti využití louhovaného vkladu: druhák (víno, káva, čaj). Ze dvou slov základových vznikají (19) názvy zvířat a osob podle délky jejich života nebo délky služby: jednoročák, dvouročák, obdobně (20) názvy dalších objektů: dvoukolák, čtyřkolák. Univerbizační typ představují označení třípatrák, dvoulůžák, třípokoják, tříčtvrťák (kabát). Z (21) citoslovcí jsou odvozena slova bubák bubu tralalák (ten může být sekundárně vytvořený od tralaláček), z onomatopoického dudat/dudlat, resp. z potenciálního citoslovce dudu je vytvořeno slovo dudák/dudlák – ,dudlík‘.


Zvláštní typ představuje předložková vazba na stojáka, vytvořená zřejmě obměnou spojení ve stoje.


SYN2010

Dotaz [(lemma=".*ák") & (tag="N.*")] dává 1.437 lemmat. Ve vzorku s 292 lemmaty bylo 26,8 % neplatných nálezů, celkový odhadnutý počet platných lemmat v korpusu je tedy 1.052. Z frekvenčních pásem: 2 lemmata mají nad 10.000 dokladů, 13 lemmat nad 1.000 dokladů, 146 po 1 dokladu.

20 lemmat s nevyšším počtem dokladů: divák (↖13) 15.848, voják (↖1) 14.538, zpěvák (↖13) 3.978, Novák (↖9) 3.166, Polák (↖1) 2.819, Dvořák (↖1) 2.763, chudák (↖9) 2.548, Slovák (↖1) 2.240, rodák (↖13) 1.738, školák (↖1) 1.691, náklaďák (↖12) 1.469, hlupák (↖9) 1.313, obývák (↖12) 1.307, leták (↖14) 1.218, zabiják (↖13, 14) 1.147, kuřák (↖13) 975, zobák (↖14) 932, panák (↖5) 913, padák (↖14) 910, předák (↖9) 880.

Z dalších: vlčák (↖2) 233, lišák (↖3) 186, ořešák (↖4) 118, kilák (↖6) 51, esesák (↖7) 266, tuňák (↖8) 389, tučňák (↖10) 416, špičák (↖11) 580, klusák (↖15) 270, osmerák (↖16) 35, šesták (↖17) 35, prvák (↖3) 115, jednoročák (↖19) 1, dvoupokoják (↖3) 3, bubák (↖21) 145.


Spíše či pouze etymologicky lze přítomnost řetězce -ák vysvětlit ve starobylých obecných a vlastních jménech typu sedlák/Sedlák (sedlo ,sídlo, usedlost‘), Čermák/čermák (← čermný ,červený‘), Luňák/luňák Luna, slimák, chrobák – brouk, mrzák, šupák, kozák, plejtvák, rosomák, maják. Pouze náhodně je přítomen v přejatých slovech jako barák (n. Baracke / fr. baraque), tabák, Irák, nebo v českých slovech pták, mák, lák, popř. v citoslovcích kvák, kdák.

MV

16       Srov. babič v hesle ► -ič.

Heslo 20/1097
Poslední aktualizace obsahu webu:   08 12 2017