O slovníkuAparát a literaturaHeslářRejstřík podob afixů
O slovníku

4 Čím tento slovník není, co nezachycuje, které otázky otvírá

Čím slovník není

Především náš slovník není soustavným zpracováním tvoření slov v češtině, jakkoli mnoho informací k němu podává. Afixy jako odvozovací prostředky jsou totiž sice nejvyužívanějším, ale zdaleka ne jediným způsobem rozmnožování české slovní zásoby: je tu i skládání, univerbizace, zkracování (srov. Štícha et al. 2013: 92), přejímání a adaptování jinojazyčných slov, nastavování, mechanické krácení (zvané i clipping) a blending (srov. Šimandl 2013) a kromě toho všeho i zpětné tvoření a modelové přitváření slov výměnou jejich slovotvorného základu, jejichž hranice s derivací je stěží byť jen zmapovatelná.

Nezabývali jsme se většinou případů substantivizace adjektiv jako vedoucí (pracovník) → vedoucí (výpravy). Hlavním důvodem je, že se nepřidává žádný afix. Kromě toho v této věci není na korpusové značkování spoleh; srov. opět Osolsobě 2014. Máme ovšem mj. heslo -né, protože např. k substantivu vstupné se adjektivum vstupný neužívá, přinejmenším ne běžně.14

Slovník také není popisem kombinatoriky afixů. Nedovíme se tedy například:

  • zda se ten který substantivní sufix maskulin podrobuje přechylování snadno a často či naopak jen výjimečně nebo vůbec ne;
  • které sufixy jmen osob blokují odvození posesivních adjektiv;
  • které slovesné předpony, popř. jak často, se mohou spojovat s jinými (před-po-roz(-)umět; srov. Veselý V. v rec. řízení); totéž se pochopitelně týká slov přejatých, čímž ze zpracování vypadávají případy jako epi-dia-skop (přístroj k promítání nasvícené i prosvícené předlohy);
  • zda lze zobecnit případy tvoření sice zřetelně od sloves, ale od jiné podoby kmene/základu (obal-ova-t/obal-i-t → obal-e-č, mít → maj-i-tel), popř. afixem běžným u jiné skupiny derivátů (korun-ova-t → korun-ova-ce sufixem perintegrovaným z četných latinismů jako tradi-ce, experien-ce, appella-ce).15

Jednotlivé poznámky ke kombinatorice se přesto v některých heslech najdou.

Dalším jevem nezkoumaným soustavně je konkurence afixů, ať domácích afixů s blízkým významem/funkcí, nebo domácích a přejatých, anebo také různých pojmenovacích způsobů v rámci používání přejatých stavebních prvků (např. poměr využívání od sloves tvořených adjektiv na -ivní k adjektivům tvořeným od názvů dějů sufixem -ní, jejich významové odlišnosti nebo naopak funkční shody: distributivní vs. distribuční). Důvodem, proč konkurence nebyla sledována soustavně, je malá zobecnitelnost takových pozorování.

Soustavnou pozornost jsme nevěnovali ani rozlišování sufixů jednoduchých a složených. Složený je např. sufix -ovna transformátor-ov-na i v Pavl-ov-na. Máme za to, že tím bychom v řadě případů otevřeli problematiku sufixů sledovatelných už dávno jen na historicko-etymologické úrovni: srov. dra-?t-ev.

Postupně jsme také omezili informace o hláskových změnách doprovázejících afixaci – zejména při pomyšlení, kolikrát by se od nás čtenář dočetl, že se mění v č ap. Tato stránka afixace je, soudíme, dostatečně popsána v dílech již vyšlých (MČ1: 184–190) i chystaných (Štícha, v tisku: velmi podrobně, zprac. K. Osolsobě); nechybějí ani prakticky orientované přehledy (Svobodová 2013–14).

Mimo záběr zůstala nářeční slovotvorba; zvolené zdroje dat nedávají podklady pro její zpracování, jakkoli by bylo jistě obohacením (srov. mj. Hlubinková 2010).


Co slovník nezachycuje

Z kapacitních, ale leckdy i koncepčních důvodů jsme z práce buď předem vyloučili, nebo časem vyřadili:

  • slovotvorné prostředky, které etymologie vyčleňuje pro jednotlivá slova (kob-yla, ost-rý), aniž jim lze připsat zřetelný kategoriální význam;16
  • soustavné sledování podílu afixace v kompozitech (v heslech nabízíme jen jednotlivá pozorování);
  • slovotvorné prostředky vytvářející deiktická slova a číslovky (příklady výjimek: -krát; sufix skupinových číslovek -ice jako jedna z funkcí tohoto sufixu);

Tvoření těchto slov se tradičně popisuje v mluvnicích/gramatikách. Sufixy deiktických slov (-si, -koli(v), ně- aj.) se mimo tuto třídu slov neužívají. Při tvoření řadových číslovek bychom narazili na problém identity sufixu -(t)ý. K těmto a dalším otázkám viz Šimandl 2015.

  • slovotvorné prostředky omezené na propria; naproti tomu prostředky využívané i u apelativ popisujeme;
  • slova tvořená od proprií (výjimka: sufix -ov se slovy jako balíkov/Balíkov);

Ke specifikům slovotvorné stránky proprií existuje řada studií; pro pomístní jména viz souhrnnou práci Štěpán 2016.

  • anglické afixy/afixoidy (opět až na výjimky);

Není sporu o tom, že takové prvky stavby slova se v českých textech objevují čím dál hojněji, přinejmenším jako součást anglicismů. Chybí však jejich sběr relevantní pro popis češtiny. Jejich korpusové zkoumání přitom naráží na vysokou variabilitu psaní.17

  • celé skupiny afixoidů, u nichž není jasné, do jaké podrobnosti by zpracování mělo zajít; jsou to afixoidy

1. od jmen národů, států, území apod.;

2. od jmen prvků a chemických látek;

3. od jmen barev;

SSJČ z nich má zapracované prefixoidy neboli první části složených slov jako zeleno-. Jistá potíž by byla s druhými částmi, kdy pro slova jako žlutozelený bychom měli zpracovat také sufixoid (?) -zelený, formálně i významově vlastně identický se samostatným adjektivem. To je jeden z důvodů eliminace; dalším bylo množství hesel o takových afixoidech a jejich stereotypní informační chudoba (význam 1: odstín barvy; význam  2: kombinace barev).

4. od číslovek;

Pro nejasnost, kde přestat, zůstaly mimo zpracování nejen české číslovky jed(e)na-, -čtyřicet (?),18  ale i řecké a latinské hepta-, kvadru-. Zpracovány jsou některé periferní komponenty (hemi-, semi-, poly-), konvenční výrazy pro násobky jednotek (mega-, tera-) a takové prefixoidy, které mají i jiný než číselný význam (uni-).

5. od řeckých písmen;

Samy tyto prostředky mají povahu blízkou číselným specifikacím znaků (částice alfa : částice 1 / částice1), takže slovotvorná informace k nim by byla chudá a poznávací přínos takových hesel by se omezil na banality typu alfa- je hojná,  omikron- nebo psí- se ne­užívají. Variabilita psaní typu α-částice / alfa-částice / alfačástice / částice alfa / částice α je dávno známá věc (srov. Daneš 1985); kvantifikaci podle korpusů by značně zkomplikovala.

6. doplňující jako druhá část číselné údaje (dvou-řadý, pěti-hlas, 156-stránkový).


Otevřené otázky

Ústřední otázkou je poměr fundace a motivace. Badatelsky různě orientovaní autoři hesel v našem slovníku nenašli společný pohled na to, do jaké míry platí dokulilovská maxima, že bez motivace není fundace. U řady z nich se do různé míry a v různých konkrétních řešeních projevuje názor, že fundace je věc daná formou při odvození  a není dotčena případnou budoucí ztrátou povědomí o motivaci, nebo tím, že motivující slovo vyšlo z úzu, nebo tím, že fundující slovo pozbylo významu, který byl v minulosti motivujícím ...

Substantivum přítel bylo odvozeno dosud produktivním sufixem -tel od slovesa přát. Forma o tom sice ještě zčásti svědčí, ale význam je od slovesa jistě dál než v případě odvození stěžovat si → stěžovatel. Případem, kdy ze synchronního pohledu motivace slábne, je slovo podrážka: kolik dnešních dětí kdy vidělo ševce, jak jim podráží botu? Proto však přece není vyloučeno popisovat stavbu slova pod-ráž-ka ← podrazit. Podobně půjdeme-li si do supermarketu pro podmáslí, nehledejme ho pod máslem; kolik nakupujících kdy vidělo stloukání másla a vznik podmáslí? Nejznepokojivější stránkou věci je, v kolika dalších případech bychom měli před výkladem informovaným dát přednost výkladu sice metodicky přímému, ale nechápavému a mělkému v pohledu na byť i teprve míjející stav srozumitelnosti jazykových prostředků; výkladu, který se řídí stěží objektivizovatelným „(ne)pociťuje se, (ne)vnímá se“. Takový přístup značnou (jak vůbec velkou?) část slovní zásoby předem vyřazuje ze slovotvorné analýzy se zdůvodněním „synchronně neprůhledné“, v němž ani jedno z užitých slov nelze opřít o objektivní kritéria. Čtenář slovníku doufejme pochopí, proč jsme na takové proškrtávání a zamlčování všude, kde by nám na odvození něco neladilo, celkově nepřistoupili. (Někteří autoři hesel tak přesto postupovali.)

V rovině jasných odpovědí na jasné otázky19 se nehodláme přít o to, že lexikální význam např. slova slepice dnes neobsahuje sémantiku slepoty, ale rezervujeme si právo informovat o tom, že slovo slepice (dnes nevnímané jako odvozené) vzniklo jako pojmenování ptáka nesoucího takový příznak. Řečeno obecně, pro osvětlování slovotvorby je potřebí obojí informace: diachronní o vzniku prostředků, synchronní o jejich dnešních vztazích.

Problém tzv. srozumitelnosti je zvlášť vyhrocený u přejatých slov, kde sice může být některý prvek jejich formy rozpoznatelný snadno (např. prefix nebo stavební prvek odpovídajícího postavení před kořenem: apo-plexie, apo-ftegma), ale u dalších prvků téhož slova je míra srozumitelnosti individuální a odvíjí se od vnímavosti k jazykové formě a od znalosti dalších jazyků. V dnešní době se vehikulem slovotvorných prvků z latiny a řečtiny stává angličtina; už jen kvalitnější znalost tohoto jazyka (třeba slova immission) usnadňuje čtenáři našeho slovníku vnímání informace o stavbě našeho přejatého substantiva i-mis-e neboli zvyšuje srozumitelnost výkladů v heslech in- -e. Celkově náš slovník preferoval spíš analyzující pohled, než aby pojetím typu „imise je přejaté slovo a do jeho stavby nevidíme“ upíral uživatelům češtiny schopnost vhledu do přejatých slov – naopak chce takovému vhledu napomáhat poskytováním informací.

Protože standardní hesla (zčásti i hesla informativní) předkládají statistiky, připomeňme problematičnost veškerých kvantifikací jazykových jevů a zvlášť kvantifikací pomocí korpusů. Otázkou, která má mnoho konkretizací/převleků, je: Co počítáme? Počítáme ve srovnatelných případech týmž způsobem?

O některých důsledcích práce se dvěma korpusy jsme se už zmínili v popisech typů hesel; nyní obraťme pozornost k datům, která „poskytuje“ náš tzv. měrný korpus SYN2010. Každý menší než maximální, pro současný jazyk v praxi nerealizovatelný korpus zkresluje pohled na periferie jazyka, jak vyplývá z výběru textů. Každý dotaz je úkonem zobecnění, jemuž korpus vychází vstříc různou měrou: do reakce na dotaz jsou například zahrnuta neodlišená homonyma a je otázkou, kolik relevantního materiálu zůstalo naopak skryto. Analýza výsledků může mít různou hloubku a být různě kvalitní. Snaha rozpoznat jednotlivé funkce afixu naráží na případy, kdy sám zkoumaný materiál – jímž je technicky zprostředkovaný20 obraz lidského zacházení s jazykem – není prost vágnosti (srov. např. víceznačnost významů slovesných předpon). Pokud jde o kvantifikaci výsledků lingvistického uvažování, musíme se stále znovu ptát, jaké pojetí se v něm uplatňuje.

Není vždy jednoznačné, jakou povahu mají základová slova některých derivátů. Např. zmrzlina je zmrzlá (adjektivum zmrzlý), ale také se dá rozumět, že zmrzla (sloveso zmrznout). V takových případech bylo na autorovi příslušného hesla, jaké pojetí zvolí, popř. zda bude prezentovat různá možná pojetí. Naštěstí tento problém naše statistiky patrně nerelativizuje.

Od veškerých kvantitativních charakteristik v tomto slovníku si proto můžeme slibovat jen orientační hodnotu, např. že jeden prostředek, jedno slovo jím odvozené je výrazně častější/řidší než jiný prostředek, jiné slovo; srov. Králík 2001. To je také důvod, proč ani se statistickou podporou nevynáší náš slovník soudy o produktivitě (produktivita střední, vysoká, značná, nízká, zanedbatelná, afix téměř neproduktivní, neproduktivní, zcela neproduktivní ....).21 Necháváme na čtenáři, aby produktivitu posuzoval sám podle frekvenčních údajů.

To byly příklady otevřených otázek. Uživatele slovníku nepochybně napadnou mnohé další. Autorský tým bude spokojen, pokud se mu podaří navodit o afixech přemýšlení. Doufáme, že jsme k němu poskytli nemálo materiálu jak v obecné rovině, tak v konkrétních případech.

Závěrečná poznámka: Text O slovníku obsahuje stanoviska, se kterými se autoři hesel v různé míře neztotožňují. Jmenovitě jde o synchronní a diachronní přístup k interpretaci stavby slov, o vztah motivace a fundace, o pojetí cirkumfixace (srov. část 6), o pojímání stavby přejatých slov. Patří sem i postoj k chybovosti v korpusech.

14    Korpusy ČNK ovšem mají veškeré vstupné lemmatizováno jako adjektivum a operují se všemi jeho rody; například v dokladu  ušetřit nejen za dopravu, ale i za vstupné/AAFP4----1A-, / na výstavy, koncerty, do muzeí je „rozpoznán“ akuzativ plurálu feminina.

15    Tyto latinismy nebývají prezentovány jako běžná součást staré češtiny. Výjimku představuje Šimek 1947.

16    Některé neproduktivní sufixy zpracované máme: např. sufix -est pro jeho souvztažnost se sufixem -ost.

17    V korpusu SYN (květen 2016) lze najít play off 105.743×, play-off 79.786×, playoff 3.321×, play - off 1.378× (u posledních dvou podob navíc není jasné, je-li v korpusu podoba původní a zamýšlená, nebo podoba vzniklá  při konverzi textů  pro korpus).

18    K problematičnosti druhých členů viz u předchozích afixoidů od jmen barev.

19    Z webové stránky http://www.unium.cz/materialy/zcu/fpe/otazky-ke-zkousce-m13792-p2.html (pro zkoušku u vyučujícího PaedDr. Helena Chýlová): „bez motivace  není fundace!!!!! – nejsou-li slova významově spřízněná, nelze dohledávat hláskovou souvislost (slepice není slepý pták)“ (staženo 19. 6. 2016).

20    Samo toto zprostředkování chápejme komplexně: patří  sem konverze běžných textů  do podoby pro korpus (např. zacházení s divisy), rozlišování nebo naopak společná lemmatizace při různých způsobech psaní slova (konservativismus, konzervativismus, konservativizmus, konzervativizmus, konservatismus, konzervatismus, konservatizmus, konzervatizmus), ale i nivelizace písem aj. Srov. Čermák 1997.

21    Srov. produktivita paradigmatická – vysoká – střední – nízká – minimální – nulová (Štícha, v tisku: oddíl 8.3 Stupně slovotvorné produktivity).

Poslední aktualizace obsahu webu:   08 12 2017